Salg II

Já prostě vím kdy vyrazit do obchodu. V Bergenu je tradice že jeden den v lednu a jeden den v červenci mají všechny obchody otevřeno až do 12té, nebo jedné a vyhodí speciální slevy. Nikdo v celém Bergenu mi teda nebyl schopen říct proč a kdo určuje přesný den kdy to bude, zvláštní. Každopádně tento den byl zrovna včera a stálo to celkem za to...vezu si domů nové šortky od Bosse za příjemnou sumičku 350 NOKů...navíc ještě dostanu vrácené daně. Což je teda jen přibližně 10%, čekal jsem teda více.

Do you speak english

Tak to se v NOrsku opravdu neptáte, tady začnete prostě mluvit anglicky a všichni s Vámi automaticky komunikují v angličtině. Drtivá většina umí dobře anglicky a všichni alespoň na úrovni základního dorozumění. Důvodem toho že všichni umí relativně slušně anglicky je televize. Norové prý skoro nemají dabing, většina filmů je s titulky a v originále...vzhledem k tomu že většina tvorby je v angličtině...výsledek je vidět na ulici:) V norsku se prý dá i docela slušně žít a pracovat bez jakékoliv znalosti Norštiny.

Začínám litovat toho že máme tak dobrý dabing...no pořád lepší než Polská cesta:)

Jak jsem se nenaučil Norsky

Většinou když jsem v zahraničí, tak se naučím alespoň pár slovíček v tamním jazyce. Ovšem ne v tomto případě, tím že jsem byl celou dobu v mezinárodním prostředí a mezi studenty, tak jsem se nic z Norštiny nenaučil:(...aspoň jsem zbytečně nezatěžoval kapacitu mozku:)

Polem nepolem se svým malotraktorem

Když jsme cestovali okolo Stavangeru tak jsme si pronajali auto, což nebylo až tak drahé. Ovšem co nás velmi překvapilo je že skoro všechny cesty jsou v Norsku placené, včetně těch horských a naprostých okresek. Často se platí Post payment, což znamená že když skončí placený úsek, tak musíte zastavit u pumpy a zaplatit na ní. Někde mají budky-automaty před vjezdem na placený úsek, ovšem na takové jaké jsou třeba v Itálii, nebo Francii. Přijíždíte k zažátku placeného úseku a cesta se rozdvojí a vy buďto projedete skrz bránu, která vás fotí a snímá krabičku v autě...podobně jako mýtné pro kamiony u nás. Nebo musíte zajet do vedlejší kóje a nastrkat prachy do sutomatu. Pokud si toho nevšimnete, což je docela dobře možné, tak nevím co se potom děje...jeslti Vás někdo stíhá?

Každopádně zábava.

Norové a pivo

Normálně pivo skoro nepiji, ale tady je to jediný alkohol který se ještě dá jakžtakž finančně unést...pivo v obchodě stojí 20 NOKů, v hospodě 60 NOKů (navíc jen 0,4l). A jsou to pěkně hnusné místní splašky, ani na to vyplachování protéz by se nehodily, jménem Hansa. Když jsme byly v hospodě tak jsem si dal radši Guiness. Protože když jsem si spočítal že za pivo srovnatelné kvality u nás v hospodě zaplatím tak 15 korun, Holba:), a tady 200 tak jsem si radši dal guiness, který stál stejně ale u nás stojí 50 korun a více. Tak mě to tak nebolelo.

No každopádn už se těším domů až si dám nějáké dobré víno.

Je libo sýr

Ve škole jsme při obědě probírali Norské sýry a jedna spolužačka z Norska říkala že má ráda ten a ten sýr, ale že je strašně tučný...26%..u nás je 26% sýr odtučněný. Tak jsem se poté schválně rozhlížel v obchodě jak to tedy s těmi sýri je a opravdu, řekl bych že průměrná tučnost sýru je tak 18%. U nás je občas problém sehnat sýr pod 20%. A takové ty správné sýry z Francie a podobně tu vůbec nemají...neví o co přichází:)

Recyklace

Česká republika je prý recykluje nejvyšší procentu plastů z celé EU, ale Norsku teda konkurovat nemůže. Jelikož to je skandinávská země a ty jsou velmi zaměřené na ekologii tak v Norsku mají v obchodě zálohy na plastové láhve a plechovky. Na sklo nemají to se asi bere jako samozřejmost že se recykluje. Nejdrsnjší je záloha na plechovku, to si ani člověk neuvědomí že by ji měl vrátit a první plechovku co jsem tady měl, hned na úvodní párty jsem zmačkal...hned mi bylo vynadáno že je vratná a že teď s tím bodou mít problémy, protože jim to automat nevezme.

Chcete do klubu?...a je Vám 25

V pátek a v sobotu stojí před každým klubem v Norsku vyhazovač a ptá se na občanky, řidičáky, či platební karty. Kontrolují věk a teď pozor to že tam nepustí nikoho pod 18náct bych ještě pochopil, ale někde chtějí 21let a prý je několik hospod v Bergenu kde pouští až od 25 let věku. Tak na takový klub bych se jim teda pěkně vykašlal i kdyby mi těch 25 bylo. Jak tak postupně zjišťuju, v Norsku funguje normální "komunismus" a ještě omezují osobní svobodu, alkohol si člověk nemůže koupit kdy chce, zaplatí šílené daně a ještě ho ani nepustí do klubu.

No smoking

Když jsme byli v sobotu po večeři chvíli pařit v downtownu v jedné irské hospodě tak po příchodu jsem asi 3 hodiny jsem si připadal strašně divně. Věděl jsem že je něco jinak, že něco není normální a byl jsem z toho strašně nervózní. Pak jsem na to přišel...v Norsku se nesmí v hospodách kouřit. Bylo to strašně příjemné člověk vůbec nesmrděl, krásně se mohl nadechnout z plna plic, prostě paráda. I když dusná atmosféra tam byla taky...z toho jak se tančilo a všichni se strašně potili, bylo to ve sklepě.

ID card?co takhle platební karta

Norkso je asi jedna z mála zemí, která stále ještě nemá ID(idetifikační dokument občana) karty v tom smyslu jak ji máme zafixovanou my. Oni vlastně nemají žadnou:) Ale za to mají platební kartu a na její zadní straně mají fotku, jméno a další údaje a tím prokazují svou tožnost. A za druhé to slouží jako ochrana proti krádeži karty...ikdyž to asi bylo smyslem při zavedení:) No a vzhledem k tomu že tady má platební kartu každý už od 12ti let, tak v konečném důsledku jsou snaněji identofikovatelní dříve než my...i tady Velký bratr funguje.

Preikestolen

Hora Priekestolen, nebo spíše místo na hoře, je skála jenž je rovnoběžná se zemí a ční do dálky nad jezero.

Náš den nezačal vůbec dobře, hned po ránu nám pršelo...stn jsme sundávali mokrý. a Přesně v tom duchu to pokračovalo dále. Rozhodli jsme se ovšem ničeho si nevšímat a vyjít na vrchol. Vše se nám řádně povedlo a tak jsme se také mohli pokochat pohledem z této skály. Přikládám fotku Jammese jak se rozhlíží.

Po cestě nazpátek už jsme potkávali zástupy lidí, je to velmi vyhledávané místo a myslím si že za slunečných dní to bude jak na náměstí. Vrátili jsme se dolů na parkoviště totálně mokří...já měl suché boty...nové...díky. Dali jsme si v hospodě palačinku a čaj a vyrazili zpět do Stavangeru něco málo po 1né hodině. Museli jsme ovšem jet trajekt, to byla jediná možnost. No a za tuto vzdálenost asi 1,5 Km jsme zaplatili 94 NOKů.

Cesta ypět už proběhla bez problémů a z letadla si dokonce mohli částečně prohlédnout Bergen a okolí pod námi. Je to naprosto úžasné, jak je ta krajna totálně rozthaná na kousíčky, žádné souvislé pobřeží nic.

Kjeragbolten

Pondělní ráno nás probudilo o trochu lepším počasím než skončila neděle, nebylo sice slunce, ale alespoň nepršelo. Rychle jsme se nasnídali a už v 8 hodin byli na parkovišti a chystali se vyrážet a naši dnešní tůru. Čekalo nás 10 poměrně náročných kilometrů. Vystoupali jsme autem po 27 serpentýnách a vydali se vstříc Kjeragbolten což je obrovský balvan zapříčený v proláklině a nějž si někteří odvážlivci stoupají. Pod Vámi je poté asi 1000 metrů propast k moři.

Cesta byla přes tři kopce a místy se muselo přidržovat řetězů, nebylo to jak vycházka na Lysou horu a určitě to nebylo pro malou slečnu s plyšovým králíkem jenž jsme potkali po cestě na zpátek.
Když jsme se dostali těsně pod druhý vrchol, tak se pod námi otevřel nádherný pohled na konec fjordu pod námi. Tak jsme se na chvíli zastavili a kochali se, kdybychom tak věděli že už nic lepšího ten den neuvidíme, tak už bychom se možná ani nikam dál nevydávali:).


Mezi jednotlivými vrcholy vždy bylo malebné udolí a tam v zemi nikoho na šíleně prodkých srázech se pásli ovce. Nedokážu si představit to jak je před zimou shánějí dohromady...já bych teda nechtěl být ten kdo je hledá. Padli návrhy na dnešní večeři, dokonce už se i začal vymýšlet recept, ale nakonec jsme nebohé ovečky opustili a vydali se dále.




Čím více jsme se blížili k cíli, tím bylo počasí horší a horší. V jednom místě jsme dokonce šli kus po sněhu...asi 50 metrů. Foukal vítr a padla šílená mlha. Nakonec jsme se zdárně dostali k rozcestníku, od něhož už byla očekávaná skála jen co by kamenem dohodil. Vydali jsme se dle šipek, ty nás navedly do úzké průrvy, hlubohé asi 4 metry a z části pokryté sněhem. Byly jsme již blízko, cítili jsme to, ale jelikož byla mlha a my měli strach že bychom mohli na balvan narazit a vylézt na něj bez našeho vědomí, rozhodli jsme se nakonec nic neriskovat a vrátit se zpět.

Jelikož jsme naši túru začali brzy ráno, byly jsme úplně první. Ovšem po cestě zpět jsme již potkávali další lidi co vyráželi za vysněným cílem. Druzí co šli po nás ho již objevili, jak jsme se později v hospodě dozvěděli. Také jsme potkávali hodně lidí s malými padáky, druhá ze tří skal je proslavená tím že se s ní provozuje free falling. Lidi skočí ze skály, padají(v tomto případě 10-12 sekund) volným pádem a pak se na padáku dostanou zpět...extrémně nebezpečná zaležitost.

A tak jsme se vyhřívali v hospodě a čekali až bude čas na to přesunout se po 27i serpentýnách zpět do vesničky a trajektem odjet dále pod horu Preikestolen.



Trajekt byl maličký, jen pro 6 aut ale strašně rychlý. Po 40 minutách jsme předjeli velký trajekt jenž měl před námi 30 minut náskok. Úspěšně jsme tedy dojeli pod horu Preikestolen a ubytovali se v kempu. Jelikož bylo ještě poměrně brzy a navíc v Norsku se teď stmívá tak o půlnoci tak jsme si dali večeři pěkně u řeky jenž přímo protékala kempem. A brzo jsme zalehli, jelikož nás čekal asi pěti kilometrová túra a poté ještě trajekt a cesta zpět do Stavangeru abychom stihli let.
u

Afričani jsou všude; Stavanger - Lysenboten

Ve Stavangeru před letištěm jsme po našem velmi "dlouhém" letu byli okolo 10:30. Zavolali jsme do firmy u které jsme měli objednané auto a čekali. Po asi 15 minutách se objevilo naše WV polo, tak 10 let staré, a v něm značně přičmoudlý chlap...na první pohled se mi zdálo že cikán. Vyzvedl nás, auto bylo v pořádku a my jeli k němu do kanceláře vyřešit všechny náležitosti. Tam jsme zjistili že to není žádný cikán, ale Keňan-takže z Jammesem byli hned kamárádi a navíc jak později zjistili znal Jammesova strýce. Ten byl totiž prý poměrně známý automobilový závodník v Africe...svět je prostě ďůra.


Z letiště jsme tedy v autě zamířili do Stavangeru. Jelikož byla Neděle před obědem město bylo totálně mrtvé, jak Ostrava po páté hodině. Prošli jsme se v centru..začalo nám pro jistotu pršet, nakoupili si něco málo k jídlu a snědli pěkně v parku, akorát nám to vyšlo na tu chvíli kdy nepršelo. Jediné co bylo v neděli otevření tak bylo muzeum Ropy...Stavanger je město významně spojeno z těžbou ropy. Naše rozhodnutí bylo ho navštívit, když už jsme tady. A stálo to tedy za to, strašně moc věcí tam bylo interaktivních a fakt jsme si to užili...ani nám potom tak moc nevadilo že jsme dostali pokutu za parkování. Prý byl někde na druhém konci schovaný automat a platilo se i v neděli odpoledne jak nám potom sdělil prodavač v muzeu, paráda.

Jelikož déšť pokračoval i v 5 hodin, tak jsme se rozhodli že už nemáme ve Stavngeru co pohledávat...centrum jsme poršli dvakrát tam a zpátky a muzeum aspoň třikrát. Vydali jsme se autem do nedělního cílového městečka Lyseboten.
V Lysebotenu na nás čekala pondělní tůra, ale nejprve jsme se tam museli dostat a najít ubytování, spíše místo na náš stan. Po přibližně dvou a půl hodinách bezproblémové jízdy jsme se objevily ve vesničce sestávající z 20 baráků a asi tak 10ti stálých obyvatel. Ještě po cestě jsme měli možnost spatřit v některých místech sníh a velmi, velmi hustou mlhu. Jak Jammes uviděl sníh tak nás donutil zastavit se slovy: you know crazy African guy and snow. No a potéto nutné zastávce jsme si to už začali šinout dolů po 27 serpentýnách, přičemž každá se otočila o 180 stupňů. Ale auto bylo v pohodě a my si to užívali, ikdyž nebylo kvůli mlze nic vidět dole pod námi.

Při hledání noclehu jsme byli velmi úspěšní, jelikož jsme se uvelebili v uzavíratelné čekárně na trajekt a nemuseli stavět stan, nemuseli moknout venku a měli i toaletu. Jediná navýhoda byla že tam asi do půlnoci pořád chodili lidi dívat se na to v kolik jede trajekt. Naštěstí nelezli dovnitř ale zůstávali venku. A tak jsme se mohli bez problému vyspat na naši pondělní tůru.

Ještě před spánkem jsme se šli projít a podívat se blíže na tento pěkný vodopád jenž byl na hoře přímo za naší čekárnou. Těch vodopádu v okolí bylo plno a hned vedle vesničk a nad ní byl celý systém vodní elektrárny jak jsme později zjistili.


Takže v rámci našeho výletu jsme měli možnost se dále vzdělávat v Norském modelu, také jsme se vzdělali v tom že nám po šesté hodině neprodají pivo v obchodě. Ne že by v Lysenboten nějáky byl, ale zkoušeli jsme to po cestě...ve Stavangeru jsme na to uplně zapoměli.

let Flight DY103

V neděli v 8 hodin jsme se já, Katka a James objevili na letišti v Bergenu. Náš let do Stavangeru měl odlet v 9:30. Vše proběhlo bez problému, odbavili jsme se čekali. Všichni jsme očekávali nějáké malé vrtulové letadlo, jako létá mezi Prahou a Ostravou. K našemu překvapení přistivli boing 737 normální velikosti jaký létá po celé evropě.

Délka letu byla dle internetu 50 minut, z toho jsme 30 minut strávili pojížděním po letišti a přípravou na let. Opravdu směšné, kapitán neměl ani čas se nám představit v angličtině. Celý let sestává z nabrání výšky, vypnutí světel připoutejte se na 8 minut a poté klesání a přistání.

Škoda jen že bylo plno mraků a tak jsme nic neviděli.

Párty

Jelikož sobota byl poslední oficiální den naší letní školy, tak jsme byli pozvání do jedné z nejluxusnějších restaurací v Bergenu. Restaurace se nachází na vyhlídkovém místě nad BErgenem a musí se tam jet lanovkou, nebo jít asi 40 minut pěšky. Za zubačku se platí return ticket 90 NOKů, ani návštěvnící restaurace nemají slevu.

Večeře sestávala ze tří chodů a z volné konzumace bílého a červeného vína...bylo sice z Jižní afriky, ale nic moc...asi proto byla volná konzumace:). Jako předkrm jsme měli velmi zvláštní šunku, nevím jak se jmenovala, a zeleninou ozdobený talíř. Hlavní chod byl samozřejmě losos a moučník byl naprosot úžasný čokoládový s jahodami.

Mezi chody byli velké rozestupy a ty jsme využili k poděkování lidem z mezinárodní kanceláře školy co se o nás starali a k nevýzané konverzaci. Z profesorů z NHH byl jen jeden, ostatní prý zamířili na dovolenou. Celkem nás učilo asi 8 lidí z NHH a dalších 10 od jinud...ze škol, či odborníků z praxe.

P asi 5ti příjemně strávených hodinách v restauraci nás začali vyhazovat a my se tedy přemístili lanovkou dolů do města a do Irské hospody. Ta měla 2 patra včetně parketu a tedy poskytovala dostatek prostoru pro nás. Zde jistě někteří vydrželi až do brzkých ranních hodin, ale já jsem už odcházel před 2hou, jelikož nás čekal výlet do stavangeru.

Závěrečná zkouška

Naše zkouška vypadal přesně dle klasického modelu na NHH. Byli jsme v obrovském sále, hlídalo nás 5 důchodců, žádní profesoři nejsou přítomní a hlídači s námi chodili i na záchod. Zkouška se píše na speciální papír, který vytvoří 3 kopie...dvě pro opravující a jednu pro nás. Co mě teda naštvalo bylo že se na tyto papíry nedá psát plnícím perem.

Norsko a vývoj cen

Strašně zvláštně se v Norsku chovají ceny v obchodech. Jeden den příjdete a to co stálo včera 12 NOKů je najednou za povlovinu...bez nějáké cedule o slevě. Za tři dny už zase to stejné zboží stojí stejně jako na začátku. Ceny se v obchodě poměrně hodně mění o korunu nahoru dolů...nechápu to. Nejšílenější to je u cen benzínu. Ten se mění v průběhu celého mého pobytu pořád. Jednou stojí 10.45 za tři dny klesne na 9.40 pak stojí skoro 11...vše v NOKcích samozřejmě (1 NOK = 3,80 Czk ). Ceny zde uváděné jsou za diesel. Když jsem se na ten benzín ptal místních tak mi řekli že z nějákého pro ně taky neznámého důvodu jsou ceny benzínu nejvyšší v pondělí a nejnižší ve čtvrtek. A že i toto se mění že před rokem to bylo opačně, nejnižší ceny v pondělí a nejvyšší ve čtvrtek. Cena benzínu a nafty je tu tak vysoká kvůli daním...země s největšími zásobami ropy v evropě a má takové ceny...se divím že se ji ještě všichni neodstěhovali:)

Zkouška

Bežným modelem zkoušek na NHH je stejný jako čeká nás zítra. Všichni účastníci kurzu se sejdou v jedné místnosti, dostanou zadané téma, případně témata a píší několik hodin esej. Téma jsou vždy poměrně široká. Skupiny pro které se předmět vyučuje jsou o hodně menší než u nás, do 100 maximálně a to už povaýují za něco šíleného. Na hlídání při zkouškách jsou najímání důchodci, poměrně velký počet, a ti chodí se studenty i na záchod na kafe...kam chtějí, vše je v průběhu dovoleno. Mnoho zkoušek je tady open books-z učebnic. Ale tento model není běžný pro celé Norsko, ale spíše jen pro tuto konrétní univerzitu NHH.

Držte mi palce.

salg

Včera byl v Norsku nějáký slevový den...byl jsem na nákup v obchodě a měli tam jahody za 12 NOKů za půl kila a omáčku na nudle za 10 NOKů...jeden NOK je asi 3,8 Kč. Tak jsem si mohl na večeři a snídani užít zase po dlouhé době jahody. V obchodě s oblečením jsem tady ještě nebyl...schovávám si to do Ušlu až uvidím jestli mi vůbec zůstali nějáké peníze. Ale rozjeli tady v hadrových obchodech slevy tak si možná i něco koupím jestli se mi něco bude líbit.

Stavanger, ekologie a norsko

Stavanger je město 200 Km na jih od Bergenu kam se chastáme po skončení kurzu...tj. za 3 dny v neděli ráno. A protože je Norsko země zaměřená na ekologii tak nejlevnější doprava je letecká, jenž je nejméně ekologická ze všech. Pozitivem je o že z letadla prý je nádherný výhled na ostrovy a fjordy...předpokládám že v něděli bude pršet a zataženo.

Auta

Norsko má v průměru jedny z nejstarších aut na světě, v evropě prý uplně nejstarší. Oni sami to vysvětlují tím že jsou auta tak drahá tak je šetří a snaží se v nich jezdit co nejdéle. Asi je tady běžný model že lidé ty auta tak moc šetří až najednou zjistí že jezdí ve veteránu...protože už jsem jich tady v Bergenu viděl strašně moc.

Závodní jídelny

Norsko je normální sociální stát je velmi běžné mít závodní jídelnu v podobě švédského bufet...vůbec se neplatí za množství, ale paušálně se přispěje z platu a zbytek doplatí zaněstnavatel...ještě že tady nejsou lidi moc obézní-některé firmy by mohli zkrachovat:)

Rafinerie stamoil

Dnes byla na pořadu dne návštěva rafinerie firmy Statoil u města Mongstad. Jelikož je rafinerie poměrně daleko od Bergenu, museli jsme vstávat velmi brzy, protože autobus byl objednán na 7:15. Poté co jsem úspěšně prospal celou cestu jsme se před devátou objevili u rafinérie. Prošli jsme kontrolou, na každého už čekala visačka se jménem a mohli jsme se ponořit do útrob.

Od 9ti do 12:30 jsme museli protrpět přednášky profesorů z NHH(školy)kteří byli zárovň zaměstnanci rafinerie. Bohužel byly poměrně hodně technické, o ekonomickém fungování rafinerie, a za tu krátkou dobu jsme prakticky nemohli nic pochytit.

V poledne na nás čekal dobrý oběd, sice byl v normální závodní jídelně, ale ta byla podobě švédských stolů...norští zaměstnanci si celkem užívají. Navíc speciélně pro nás připravili ubrus a dostali jsme na každý ze tří stolů obrovský moučník. Dal jsem si ho velký kus...první moučník yaza dlouhou dobu:)

Po obědě kdy jsme byli akorát tak zralí k tomu jít si lehnout nás čekali opět přednášky, naštěstí už byly o mnoho zábavnější. Byly už jen o rafinérii a o tom co všechno dělá jak se používá, nejzajímavější byl počet lodí a tun jenž odbaví...nepamatuji si číslo, ale bylo to hodně:) Vypraví druhý největší oběm ropy a ýsledků jejich činnosti po Amsterodamu.

Nakonec jsme se naskládali zpátky do autobusu a vydali se na hodinovou projížďku rafinérií. Bohužel jen a pouze v autobuse, ani ven nás nepustili. Ten den poměrně pršelo...jak jinak v Bergenu:) a tak jsou fotky přes okno autobusu a to ještě bylo pokryté kapkami. Jen pár fotek je vyfocených přes otevřené dveře. Největším zážitkem bylo když jsme se v jednom místě zasekli a už to vypadalo že budeme muset vystoupit, autobus tam nechat a zpátky jít po svých...naštěstí jsme nakonec vycouvali a otočilise...jinak bychom tam možná byly až do teď.





Tady můžete vidět 75 miliónů NOKů plus nějáké drobné za loď..tolik bude mít hodnotu nafta až bude načerpána do této lodi.






Přímo v areálů žije velké stádo jelenů. Měli jsme štěstí a asi tři viděli, já jsem bohužel neměl štětí s fotkou...zapršené okno.

Ušlu, čízů

V autobuse při ekurzi se dnes probírala anglická výslovnost napříč národy. Velmi drsná je klasická indická, jenž má Samir, přesto že je rodilý mluvčí tak mu skoro nidko nerozumí...do BBC by ho nevzali. Dokonce i James, kluk z JAR-taky rodilý mluvčí, má problémy mu rozumnět. Nejdrsnější v rámci evropy ale asi je maďarská, jenž umí nádrharně napodobit Daniel...maďar. Ovšem bez přízvuku:).

Spolužačky z asie si zase dělali legraci z Japonců, kteří neumí vyslovovat souhlásky na konci. Říkali že třeba neumí říct cheese (číz)...v jejich podání čízů.

Jen tak na okraj...Norsky se Oslo řekne:
-Ušlu (pokud je člověk teenager)
-Uslu (starší než teeeneger)
ovšem velmi také záleží na to odkud jsem. I zde existuje klasický spor o tom kdo mluví správně mezi Oslem, jako hlavním městem a zbytkem, v našem případě třeba Bergen. Ale v Norsku je komplikací ještě velká vzdálenost a málo vzájemných kontaktů a tak si lidé třeba ani nerozumí. Přesto že jich je jen 4,5 miliónů tak mají mnoho rozdílných nářečí.

češi versus norové

Mám takový pocit že pokud by měla většina čechů žít v takových podmínkách jako jsou v Bergenu, popřípadě v Norsku, tak by byla pěkně zapšklá a pořád naštvaná a na vše by nadávala...počasí, podmínky atd. Ne tak Norové, naopak jsou velmi hrdí na to co dakázali i v těchto skorovných podmínkách vybudovat a co dokázali přežít, s jakými nástrahami se dokázali vypořádat. Samozřejmě že bez nafty by na tom nebyly tak dobře, ale myslím že by dosahovali alespoň na evropský průměr. Dokázili by si najít něco jiného, třeba by využili IT stejně jako Irové. Pokud by se pro něco rozhodli, šli by za tím jako buldoci.

To ovšem nemění nic na tom že to jsou studené čumáky a o humoru se v postatě nedá mluvit

Norsko a alkohol III

Jelikož je v Norsku alkohol velmi drahý a ještě je zakázáno jeho pití na veřejných místech je zde velmi rozšířené vaření domácího piva. Strašně moc lidí na kolejích, ale i doma si vaří své vlastní pivo. Jsou tu dokonce i specializované obchody kde je možné koupit kvasnou kulturu a další potřebné nástroje pro vaření piva. Kdyby byly u nás tak vysoké daně tak by každý pálil slivovici, nebo něco podobného. Měl jsem možnost jedno takové pivo, ale to bych se radši stal abstinentem než abych to popíjel.

Falck Nutec a rybí farma

Programem celého dnešního dne byla exkurze do dvou podniků, Falckon Nutec a rybí farmy. Po cestě nazpět byla v plánu i zastávka v coast (pobřežním) muzeu. Vyráželo se brzy ráno-8:30 od NHH, to pro mě znamenalo vyrazit 7:40 na kole, pro jistotu.

První zastávka proběhla ve firmě NUTEC, jenž se zabývá výcvikem krizových situací převážně pro olejářské firmy. Cvičí obsluhu na platformách těžící naftu, olej. Má ktomu celou řadu různých nástrojů, kupříkladu malý bazén do kterého spouští model helikoptéry a účastníci se musí dostat z tohoto modelu pod vodou ven. Nebo mají konstrukci asi 30 metrů vysokou, na ni nechají nalézt lidi do speciální uzavřené lodě a tu nechají volným pádem spadnou do moře. Simulují tím skutečný únik z hořící platformy. No neskutečné modely a nástroje tam mají. Škoda jen že mají ty lodě v opravě, jinak by nás nechali skočit. Zapoměl jsem bohužel foťák v autobuse tak fotky budou zítra až si je od někoho stáhnu.


Druhá zastávka proběhla ve farmě na lososy. Tato farma má vlastní obrovské sítě na otevřeném moři, kde pěstuje vysazené lososy. Nasadí je tam jako malinké a pak je po roce a půl dvou, vycucnou do lodi, převezou do rezervoárů u zpracovatelské výroby a tam čekají na zpracování. Zde proběhla krátká diskuze s majitelem firmy a poté jsme měli možnost náhlédnout přímo do výroby, ale už jen do části kde se vykucháné ryby zpracovávají a váží, zbytek už byl s aktuální várkou proveden.


Poslední zastávka byla v muzeu, kde nebylo absolutně nic, jedna vycpaná koza, jeden rybář a pár axponátů z doby ledové a podobně. Tak jsme si tam dali oběd, podívali se na krátký film o Bergenu co promítali a mohli jet domů. Jediná zajímavá věc v muzeu byla instalace platformy na težbu ropy a krátky film o její stavbě. Zítra nás čeká celodenní výlet do rafinerie firmy Statoil (státní podnik na těžbu a zpracování ropy) doufám že to bude o hodně lepší než dnes.

Vlak

Přece jenom vyzkouším slavnou vlakovkou trať Bergen-Oslo o které už psal Čapek ve svých Severských listech. Mimo jiné čas cesty nebyl o moc delší:). Dnes jsem si koupil slevněnou-podobný princip jako lowcost letadla, několik jízdenek v každém vlkau je za tzn. minipris- jízdenku a výjde jen na 300 NOKů, což už je celkem rozumná cena za 500 kilometrů. Vlaky jsou podobné jako české pendolino, ve kterém běžný člověk bez slev zaplatí za 500 kilomterů skoro 800 korun, českých:) Tak uvidíme jaké to bude. MOžná to bude malá náplast za to že se nepodívam za polární kruh.

Asije a rýže

Dnes jsem obědval v asijské společnosti...2 x Singapur a jednou Malajsie. Přišla řeč i na asiské jídlo a na co jiného tedy než rýže. V každé kuchyni v asii prý mají speciální rice cooker v kterém vaří řýži. Jen do něj nalijí vodu a rýži a on už se o vš postará. Klasická asijská rýže se vaří hodinu i více. Oblíbené chicken and rice se vaří tak že do vody s rýží se dají i kousky kuřete a vaří se vše dohromady...zajímavé hned jak přijedu domů tak to vyzkouším. V Norsku je maso trochu drahé, vše je totiž z biofarem a ještě extrémně zdaněné. Kilo masa stojí klidně i 300 NOKů.

Počasí

Toto je klasické Bergenské počasí, ne to co jsem zažíval do teď...prý nejdeštivější místo evropy. Za 8 dní mi pršelo jednou. Snad to až do konce pobytu nebude pokračovat podle dnešního dne.

17.května den ústavy

Norové slaví 17. května den ústavy. Všichni se svátečně obléknou, případně navléknou kroje a vyrazí do města do průvodu. Podle toho co jsem slyšel tak se toto hodně blíží našemu prvnímu máji. Mladí kluci chodí v průvodu v krojích a nosí malé dřevěné kuše, stejně jako ten na této soše. Norové jsou vůbec hrdí na nezávislost, dlouho byly v područí Švédů. Jsou hrdí na to že ještě před 100 lety byli nejchudší země evropy a dnes jsou nejbohatší. Jistě že to souvisí s ropou, ale i to že ty peníze uměli velmi rozumně využít. No a švédy dnes považují za skoro rusy a dívají se na ně přes prsty...to už vůbec nemluvím o tom co si myslí o finech.

Pumpa

Po cestě do školy každý den míjím strašně zvláštní pumpu. Je to asi pozůstatek nějáké staré pumpy na benzín, je rekonstruovaná, ale nefunguje...zkusím objevit jaký má význam. Každopádně jsem se konečně včera donutil u ní zastavit a vyfotit ji.

Problém s Picasou vyřešen

Konečně se mi povedlo vyřešit problém s picasou a již jsem nahrál všechny fotky na původní adresu.

Užívání slunce

Příroda mi dnes dala k narozeninám nádherné slunečné počasí. Norové si každý slunečný den užívají jako by měl být poslední, v Beregnu je to docela možné. Třeba tuto zimu měli okolo 70 dní v kuse kdy každý den pršelo a neviděli slunce. A tak se dnes celý Bergen povaloval po horách, parcích, či u oceánu.

Bergen tribune

Dneska jsem v centru náhodou objevil místní deník a k mému překvapaní patří asi do portfolia Herald tribune, protože má stejný znal a pravděpodobně i stejné jméno.

Politi

První policejní auto co jsem viděl v Bergenu. Bavili jsme se s Danielem (spolužák z maďarska) o tom že celý svět má pro policii slovo v kterém se nachází poli, jen u nich se to jmenuje jinak. Už si nepamatuju jak, ale byla to šílenost:)

Balkánský holič

Je libo zajít si v Bergenu k holiči? Můžete využít služeb profesionálního balkánského holiče, ovšem ani zde nesupějete v neděli.

Václavák v Bergenu

Přímo v centru Bergenu mají jedno náměstí, jenž vypadá jako zmenšenina Václavského náměstí v Praze. Samozřejmě nemá kolem tak honosné paláce a je daleko menší, ale tvarem a trávníkem uprostřem ho velmi připomíná. Hned jsem si ho pro sebe přejmenoval na malý václavák a tak už pro mě navždy zůstane, každý den přes něj jezdím na kole do školy.

Obchody

V Norsku ctí neděli, všechny obchody jsou zavřené. Jediné co zůstává otevřeno je 7eleven...drahá večerka, několik málo obchůdů jenž vlastní asijati a podobné národy. Těch je ovšem v celém Bergenu jen pár. Jsem zvědav jak se toto změni v Oslu.

PS:málem bych zapoměl, jěště je otevřeno fitcentrum...jak jinak:)

Narozeniny

Má narozeninová party byla naplánovaná na sobotní večer, měla začít jako pre-birthday jenž se po půlnoci změní v birthday party. Oslava byla naprosto dokonalá, připravil jsem na ni jako pohoštění dva "dorty" pudinkové a mohlo se slavit. Před oslavou jsem oznánil že od každého očekávám jako dar to že mi popřeje ve svém roodném jazyce. Bylo to naprosto úžasné, kdo jiný ,ůže říct že mu na narozeniny blahopřáli anglicky, norsky, německy, indsky, čínsky, rusky, česky, jazykem afrického kmene. Škoda že chybělo několik spolužáků...seznam by byl ještě věětší..peruánsky a podobně. Myslím si že oslava se vydařila a byla ve znamení celého kursu-mezinárodní.

Šílení běžci

V Norsku je asi národním sportem číslo jedna běhání po horách, skoro polovina všech lidí co jsme v sobotu potkali běžela a to poměrně v ostrém tempu.

Norské přehrady

Na nešem sobotním výletě jsme míjeli i jednu malinkou přehradu a já si vzpoměl na jednu přednášku na téma vodních zdrojů. Profesor nám vysvětloval jak přehrada nemůže použít všechnu vodu jen na výrobu elektřiny a že musí pořad něco málo upouštět mimo turbíny...důvod?...kvůli turistům aby když jdou kolem mohli pozorovat vodopád. Tak tato malinká přehrada byla turisticky atraktivní:)

Rusko a Putin

Dnes jsem se bavil s jednou spolužačkou z Ruska jak se dívají na Putina. Považují ho skoro za boha, za nového Petra Velikého. Říkala že oni jako národ potřebují pevnou ruku a tu že on má. Skoro už je jasné že změní volební systém aby mohl být ještě jednou zvolen. Když jsem se jí ptal jestli ji nevadí že vytahuje staré kádry z KGB a dosazuje je do vysokých pozic, tak mi odpověděla že to je správné že to jsou smart(šikovní) lidé a že toho hodně dokážou...jo s pistolí, pomyslel jsem si:)

Norsko a alkohol II

Nejenom že si nemůžete koupit alkohol kdykoliv Vás napadne a zaplatíte za něj šílené peníze, ale vy ho ani nemůžete pít na věřejných místech...kromě hospody samozřejmě. Norové si prostě nemohou užívat jako francouzi piknik v parku i s vínem...ikdyž to stejně nemohou kvůli dešti. Asi proto zakázili i ten alkohol, aby jim to nebylo líto.

152

Magické číslo výletu...tolik vzniklo fotografií ucházející kvality.

Berries (bobule) všeho druhu

V Norsku nikdo nemůže v lese umřít hlady, nachází se všude plno malin, jahod, borůvek, a jiných bobulí. Člověk se klidně může procházet v centru města au toho ukusovat u cesty co mu zrovna přijde pod ruku. Hory jsou tady pokryté doslova lány borůvek, norové tvrdí že tyto rostilny nepotřebují příliš slunce, stačí jim jen světlo. Na sobotním výletu jsem tak měl možnost ochutnat poprvé v životě cloudberries (morušku), bohužel ještě nebyla zralá. Má strašně překvapivý barevný přesun...nejprve je celá červaná a když dozraje tak se více a více barví do žluta.

Šílená ovce

Na své sobotní cestě jsme potkali také jednu šílenou ovci, naštěstí byla asi na základě nějákých místních pravidel označena a barevně odlišena.

Výlet

Z pátku na sobotu jsem přespával na kolejích kde bydlí všichni kolegové z kursu přímo nad budouvou NHH, v plánu byl výlet do okolí. Byli jsme domluveni že vyrazíme někdy mezi devátou a desátou, jelikož se mému pokoji povedlo úspešně zaspat tal odchod byl operativně posunut na půl jedenáctou. Já jsem ještě večer říkal že máme nastavit budík:) aspoň jsem se konečně po týdnu zase vyspal. Vyrázili jsme s Hattlebergu, asi 4 kilometry od centra a mířili k vysílači, jenž je nad Bergenem. Samozřejmě jsme nešli po cestě, ale turistickou stezkou. Podle mapy asi 12 kilometrů. Internacionální skupina byla ve složení 2 němky, 1 němec, 1 ruska, 1 maďar, 1 češka a já.

Na naši cestu nám svítilo sluníčko, ale zase nebylo příliš teplo a tak jsme s chutí vyrazily. První hodina byla ve znamení stoupání do kopce a míjení nadherných malých jezírek. U jednoho jsme zastavili a dva odvážlivci se dokonce koupali.



Jezírko bylo asi opravdu velmi čísté, protože za chvilku si to už k nám po hladině plavala kačenka. Přišla si zkotrolavat co se to tam děje a kdo ji to otravuje z jejího poklidného slunečného dne. Asi byla na návštěvy zvyklá protože jsme ji pranic nevadili a klidně si kolem nás plavala a nechala se vyfotografovat. Chvílemi to vypadalo jako by neplavala na vodě, ale promenádovala se na přehlídkovém molu fashion weeku v Paříži.


Po chvíli jsme ji poustili a vydali se dále na naší cestě, to jsme ještě netušili že za chvíli na naší cestě potkáme ovce. Ovce se zde volně pohybovali po horách a míslím si že měli pro sebe i dvakrát více prosotru než dle vyhlášek Evropské unie.
A taky byli na okukování zvyklé, někteří se dokonce rozhodli ovce hladit...což přijali s klidem a dál si žvýkali trávu a mysleli si o nás své.
My se stále více a více přibližovali k našemu cíli, mírně se nám ochladilo a na hřebeni po kterém jsme kráčeli foukal i poměrně ostrý vítr. Nikdo z nás nevěděl jaké je správné anglické slovo pro horský hřeben, tak jsme mu říkali mountain flat...teď už si budu navždy pomatovat že to je ridge, což jsme poté zjisitili od Jamese-rodilý mluvčí z JAR. Ale to že jsme nevěděli jak se to řekne nám vůbec nevadilo, hlavně že jsme si rozuměli a dobře se bavily celou cestu. Po přibližně 7 hodinách jsme konečně dorazili do cíle a mohli se pokochat pohledem na celý Bergen pod námi, byl jako na dlani. Bylo to naprosto okouzlující, nádjerně zelená tráva kolem nás, hory, a dole pod námí plno ostrůvků a do daleka se táhnoucí oceán. Jelikož se blížila šestá hodina, tak jsme se rozhodli sjed dolů lanovkou a vydat se zpět na koleje. Někde mezi 8mou a 9tou byl stanoven začátek narozeninové party.

Problém s Picasou

Od pátku mám problémy s Picasou a nejdou mi tam uploudovat fotky. Nové fotky se proto nacházají na adrese http://www.flickr.com/photos/9622936@N08/sets/. Doufám že se to ce nejdříve povede spravit a budu moct všechny fotky umisťovat na původní adresu.

Kýčovitý kýč

To co my si můžeme užít jen jednou za čas mají norové ob den, v létě...nádhernou až neskutečně kýčovitou oblohu. Pokud chce fotograf v česku něco podobného vyfotit musí mít štěstí a jen několik málo okamžiků na zachycení. Pokud chce mít kromě mraků ještě nádhernou scenérii, musí být dítě štěstěny, případně čekat několik mnoho let na stejnémm místě. V norsku stačí pouze vybrat si místo a počkat dva dny, pokud není zima. Pak musí čekat půl roku, ale dočká a stojí to za to.

Norsko a alkohol

V norsku se akohol prodává jen do 8mé hodiny večerní, potom zatáhnout roletu a závěsy, přesto že obchod normálně funguje dál. V normálním obchodě z jídlem je možné koupit si jen pivo a cider, vše ostatní se prodává ve specializovaném obchodě. Výrobcem a dovozcem alkoholu do země je jediná firma, státní a ceny jsou brutální, pivo stojí stejně v NOKcích jako u nás v korunách a zbytek nevím protože ve specializovaném obchodě jsem nebyl. Vysoká cena je způsobena daněmi.

Asi mají strach že by se jinak jako národ uchlastali k smrti

Woon Chai Chin

Posledních několik dní trávím hodně času se spolužákem y Malajsie, Woon Chai, a tak se dovídám hodně o asijské kultuře přímo z úst asiata. Dnes jsme probírali jména a já zjistil že v asiji se žádný svátek neslaví. On byl naopak strašně překvapen z toho co to je. A jak jsme se k tomu vůbec dostali? Zajímalo mě co znamená jeho jméno, protože každé jméno v asiji má nějáký smysl. Tak to jeho znamená znalec literatury:)

ps:asiati podle jména poznají kdo je dívka a kdo kluk

Hydro

Tématem dnešního dne byly ryby, ale bohužel jen z tržního pohledu...samé grafy a podobně. Jelikož jsem v tomto trochu mimo, tak jsem si to příliš neužíval a bylo to pro mě nudné. O to více jsem se ovšem těšil na dnešní exkurzi do podniku Hydro- firma těžící ropu. Poté co jsem přežil dvě přednášky na nás již venku čekal přistavený autobus.
Po krátké, asi 40ti minutové jízdě jsme byly na místě. V centru Bergenu jsou přes den poměrně velké zácpy, dříve jsem si toho nevšimnul-v tu dobu jsem ve škole a když jedu na kole zpátky, tak už zde nikdo není.







Firma Hydro má postavenou novou budvu moderního typu na okraji Bergenu. Co mě nejvíce překvapilo, tak že zde nebyly open space prostory, které jsou stále více in v ČR. Jsou zde normální kanceláře...ajnclíky kam se mlže každý zašít a sedět s nohama na stole a telefonovat...stejně jako jedna zaměstnankyně jak jsem mohl v Hydro vidět díky tomu že jsem vysoký a okna byly polepeny do malé výšky.

Usadily nás ve velké přednáškové místnosti s obrovskou a tím myslím opravdu obrovskou obrazovkou. Nejprve nám promítali prezentace o tom co dělají, co plánují atd. Ale úplně nejzajímavejší byly, když nám rozdali brýle na 3D vidění, podobně jako v kině IMAX, a přepli obrazovku do 3D móda. Na ní nám poté ukazovali jak z nasbíraných dat poskládají 3D model mořského dna, struktury podloží atd. a pomocí 3D promítacího zařízení ho analyzují a rozhdují jak budou naftu z mořského dna těžit.

Něco nekutačného, museli do toho nasypat neskutečné peníze...už vím proč je v evropě tak drahá nafta:)

Elektřina, aletřina a zase elektřina

Celý den se řešila ve škole elktřina, dozvěděl jsem se několik mnoho zajímavých věcí. Norsko má jen vodní elektrárny a totálně otevřený trh, jen minimálně deregulován. Nejen že je trh otevřen v rámci Norska, ale napříč celou skandinávijí. Kdokoliv v Norsku si mlže vzbrat s kterým distributorem uzavře smlouvu, ten může být klidně z Dánska. Při uzavření smlouvy si ještě vybere zda chce uzavřít kontrakt na fixní částku, nebo na spot price-aktuální cenu jenž se mění každou hodinu (dle spotřeby a různýh faktorů).

Singapur

Dneska jsem se bavil se spolužákem, říkejme mu xy stejně neumí vyslovit jeho jméno a ani napsat, ze Singapuru. Přišla řeč i na auta a říkal že u nich jsou auta strašně drahá...Honda Accord 50 000 a to prý nedávno zlevnily, před 2mi lety to bylo 70 000. Kromě toho že si člověk koupí auto tak si ještě musí koupit povolaní řídit a to stojí na 10 let 8000 dolarů. Srandovní země, platy nižší než u nás, to za co žijí taky, ale auta strašně drahé.

Bergen energi

Podle plánu nás dneska čekala škola od 8:15 do 18:00, samozřejmě jsou i přestávky:) v Norsku se na vysoké škole vyučuje podobně jako u nás na střední...40 minut přednáška a 15 minut pauza. Na programu dnešního dne byla elektřina a všechny aspekty obchodu s ní. Naštěstí byla naplánovaná i exkurze do firmy Bergen energi, všichni jsme se na to těšili a čekali jak se podíváme do elektrárny. Bohužel poté co jsme dorazili nás vyvedli z omylu, je to firma která obchoduje s elektřinou. Naštěstí si hned zase zpět získali naši přízeň-bylo připraveno občerstvení:)

Před pár lety firma zjistila že svou zkušenost a znalost z obchodu s elektřinou by mohla využít i při zprostředkovávaní obchodu se lososy. Poslední část skoro hodina ze skoro 4 hodinových přednášek o elektřině byla věnována obchodu s lososy. Velmi zajímavé, jelikož u nás nic podobného není a ani s tím nemáme zkušenost. Obchod s rybami je v podstatě hodně podobný obchodu s akciemi, taky se různě spekuluje a tvoří cena z kdoví čeho a řídí se kdoví jakými zákony. Divize FishPool, jenž se o tento obchod stará vytvořila informační systém, pomocí něhož se obchod provádí a jsou jen zprostředkovatelé obchodu. Ryby totiž nemohou mít vlastní trh, kam by se dovezli a obchodovali by se...během celé transakce by se dávno zkazily a jejich hodnota by byla nulová. Norové se taká snží vytvářet Fish index, ten se skládá z různých cen, např. za jakou se samon v norsku nakupují, za jakou se prodávají ven, jaká je aktuální cena ve Francii, Španělsku... Velmi velmi zajímavé.

Škoda jen že nám za tu cenu co prezentovali ve slajdech nějálé lososy nenabídly...bych se jimi tady živil do konce pobytu:) Tak možná že nám je nabídnou v úterý kdy jdeme na návštěvu lososí farmy.

ecology lead

Už jsem myslel že dneska nevyfotím jedinou fotografii, nezažiju žádnou příhodu a nebudu mít tady co napsat. Už se mi nechtělo volat hasiče jako včera, abych měl o čem psát:) Naštěstí jsem dneska musel jet ze školy autobusem. Jel jsem si tak na předním sedadle a najednou jsem uviděl přímo pře autobusem tyotu primus na hybridní pohon. Už jsem jich viděl hodně v Čr, ale ne na hybridní pohon, kdo by to u nás kupoval-je to skoro drvakrát tak drahé. Honem jsem vytáhnul foťák a vyfotil si ho, buhužel byl nastaven na žárovkové světlo a tak je fotka velmi "studená"-berte to jako dokumentární fotografii.

Ještě o autobusu, normálně tady jezdí poměrně moderní autobusy, včetně zabudovaných počitačových obrazovek na kterých se promítají reklamy a podobně. To v čem jsem jel dneska já byl pěkně starý střep. A nejzajímavější na něm byl způsob jakým se oznamovalo že chce člověk vystoupit na zastávcxe na znamení. Podél oken u stropu měl natažený špagát, z kterého vyseli táhla, a za ten se zatáhlo, cinknul zvoneček a řidič věděl že má zastavit...vítejte v 21.století, v zemi z druhým nejvyšším HDP na hlavu a zásoby ropy na 40 let.

Hoří má panenko

Tomáš je stále ještě ve škola a tak jsem si přivolal hasiče ať se tady nenudím. Při vaření se mi povedlo trochu připálit salám na pánvi,je z toho poměrně hodně kouře a ten se valil do pokoje. Jak už to tak v budovách bývá tak v pokoji je požární hlásič...no a ten promtně zareagoval a začal hvízdat. Zkoušel jsem všechno možné, mačkat tlačítko na něm, mačkat tlačítko na chodbě, mávat kolem něj časopisem, ale stále nic nepomáhalo. Říkal jsem si že je to asi celé zkažené a že to za chvíli přestane samo.

Nepřestalo, ale zato jsem si všiml jak pod okny přistavuje požární auto. Hned mi došlo že pravděpodobně přijeli kvůli mě a tak jsem si pro jistotu oblékl tričko a otevřel dvaře kdyby náhodou měli tendenci je vyrazit. Za chvíli už byly v kuchyni. Když zjistili že to byl planý poplach, tak byly v pohodě, vůbec žadné nadávky, keep lerax a strašně slušní. Prohledali pokoj, zjisitili že mi opravdu nejede odsávání nad kamny a tlačítko na chodbě opravdu nefunguje. Zeptali se mě na jméno a u koho tady bydlím a vše si zapsali. Nakonec jsme já a velitel šli zkotrolovat zařízení na chodbě, jenž mělo alarm vypnout. Ten stále ječel na celé kolo. Další z hasičů zůstal v pokoji a ještě něco kontroloval. Jak tak stojíme u toho zařízení a zkoušíme ho vypnout...stále nešlo, najednou se dívám že jsme na chodbě tři a dveře se přímo před mýma očima průvan pomalu zavírá. Klíče samozřejmě byly uvnitř a dveře zvenčí nejdou otevřít.

A tak mě hasiči přibouchli dveře. Naštěstí mi sami od sebe zavolali securitas, jenž se stará o tento barák. Před odchodem mi ještě řekli že nic platit nebudu a že už tady jsou dneska kvůli planému poplachu podruhé a že rekord mají 6krát za den. Takže jedinou újmu co jsem měl byli zabouchnuté dveře a tu půl hodinu co jsem strávil před nimi. No ale to že se seznámil s hasiči v Norsku se nemůže chlubit jen tak někdo, takže to za to stálo.

Myslel jsem že dneska nebudu mít o čem psát a tak jsem si sám zařídil historku abych Vas měl čí pobavit:)

Prší prší jen se leje

Dnes to vypuklo, obloha byla zatažená již po mém probuzení, naštěstí jsem do školy dojel suchý. Celý den na obloze vysely černé mraky a hrozily že se každou chvíli roztrhou a polijou krajnu pod sebou. Stalo se...chvíli předtím než nám skončila škola a já jel domů, na kole. Naštěstí to byl jen takový drobný drizling, jenž trvá až do teď. Doufám že nebude trvat až do mého odjezdu.

Dneska jsem byl celý den ve škole...od 8mi do 18ti, dostáváme zabrat.

Zítra nás čeká první exkurze do poniku, už se ho nemůžu dočkat.

Těžký je život studenta

Primární důvod naší návštěvy je kurs natural resource management a ne objevování Bergenu a okolí jak jsem dneska zjistil. Poté co strávíme každý den ve škole čas od 8:15 do 1600,1700-záleží, tak ještě dostaneme papíry na prostudování na další den. Kupříkladu dneska jsme dostali tolik materiálů že pokud by byly v češtině tak bych je četl tak 4 hodiny, ale jelikož jsou v angličtině tak by to zabralo ještě daleko více. Jak jsem tak tím listoval tak jsem měl místy pocit že by klidně mohli být i v Norštině a dávalo by mi to stejný smysl.

Navíc si ještě začínáme připravovat skupinovou prezentaci na dané téma, nevím kdy to budeme dělat...asi se tu nevyspím nejen kvůli světlu:)

tunel II

Asi jsem Norům křivdil. Dnes jsem po cestě zě školy objevil že do tunelu, jenž dnes slouží pro kola, asi dříve vedli vlakové koleje. Ty jsou dnes o kus dál uřezané. Tunel tedy asi nebyl postaven primárně pro kola, jen změnil svůj účel...škoda.

Norway oil fund

Dnes se ve škole probírala převážně ropa. Jak z celosvětového pohledu tak z Norského. Norové dnes veškeré své zisky co mají z ropy ukládají do speciálního fondu, jenž není spravován vládou, a prostřednictvím něho investují. A tyto investice jdou pouze do zahraničí, ne do Norska. Dnes mají v tomto fondu uškudleno už 330 biliónů dolarů, roční HDP Norska...celá země by si mohla na rok dát prázdniny, nepracovat a měli by se pořád stejně. Správce tohoto fondu, také sestavuje společně s odborníky seznam organizací a firem do kterých z růzých důvodů neinvestuje. Například po problémech s "otrockou" prací se na něm objevil i americký Walmarkt. To by ještě nebylo tak strašné, kdyby se podle tohoto seznamu neřídilo poměrně hodně fondů, bank a podobně.

Stupel

Dneska nás pozval rektorna recepci do místnosti stupid (norsky se to píše stupel, ale čte stjůpid). Je to místnost, které kdysi byla obývacím pokojem ve vile na pobřeží. Vlastníkem této vily byl významný obchodník z Německa, do této vily jezdil na prázdiny i císř Franc Josef. Syn tohoto obchodníka byl profesorem na univerzitě a po smrti tento pokoj odkázal škole. Danajský dar-vila byla na spadnutí. Naštěstí se našel donátor jenž u školy nechal postavit novou budouvu a do ní přemístit celý pokoj.

Je to nádherná reprezentativní místnost, včetně nádhrného křišťálu, ale ten nám nevytáhli, prý ho schovávají pro královnu a podobné příležitostu...nevím z čeho měli strach. V místnosti se nachází celkem asi 12 různých objektů a ke každému se váže jiný příběh. Opravdu nádherné reprezentativní prostory, ale myslím že na některé místnosti našich starých univerzit to nemá ani náhodou, nemělo-by pokud by se opravily:).

Podával se cider třešně a jahody, lahoda. Obávám se že to bylo na dlouho poslední jahody co jsem jedl.