Hoří má panenko

Tomáš je stále ještě ve škola a tak jsem si přivolal hasiče ať se tady nenudím. Při vaření se mi povedlo trochu připálit salám na pánvi,je z toho poměrně hodně kouře a ten se valil do pokoje. Jak už to tak v budovách bývá tak v pokoji je požární hlásič...no a ten promtně zareagoval a začal hvízdat. Zkoušel jsem všechno možné, mačkat tlačítko na něm, mačkat tlačítko na chodbě, mávat kolem něj časopisem, ale stále nic nepomáhalo. Říkal jsem si že je to asi celé zkažené a že to za chvíli přestane samo.

Nepřestalo, ale zato jsem si všiml jak pod okny přistavuje požární auto. Hned mi došlo že pravděpodobně přijeli kvůli mě a tak jsem si pro jistotu oblékl tričko a otevřel dvaře kdyby náhodou měli tendenci je vyrazit. Za chvíli už byly v kuchyni. Když zjistili že to byl planý poplach, tak byly v pohodě, vůbec žadné nadávky, keep lerax a strašně slušní. Prohledali pokoj, zjisitili že mi opravdu nejede odsávání nad kamny a tlačítko na chodbě opravdu nefunguje. Zeptali se mě na jméno a u koho tady bydlím a vše si zapsali. Nakonec jsme já a velitel šli zkotrolovat zařízení na chodbě, jenž mělo alarm vypnout. Ten stále ječel na celé kolo. Další z hasičů zůstal v pokoji a ještě něco kontroloval. Jak tak stojíme u toho zařízení a zkoušíme ho vypnout...stále nešlo, najednou se dívám že jsme na chodbě tři a dveře se přímo před mýma očima průvan pomalu zavírá. Klíče samozřejmě byly uvnitř a dveře zvenčí nejdou otevřít.

A tak mě hasiči přibouchli dveře. Naštěstí mi sami od sebe zavolali securitas, jenž se stará o tento barák. Před odchodem mi ještě řekli že nic platit nebudu a že už tady jsou dneska kvůli planému poplachu podruhé a že rekord mají 6krát za den. Takže jedinou újmu co jsem měl byli zabouchnuté dveře a tu půl hodinu co jsem strávil před nimi. No ale to že se seznámil s hasiči v Norsku se nemůže chlubit jen tak někdo, takže to za to stálo.

Myslel jsem že dneska nebudu mít o čem psát a tak jsem si sám zařídil historku abych Vas měl čí pobavit:)