.
A tak jediný kdo se nečeho chápal byl kapitán a to kromidla. My se usadili na přídí, či zádi a mohli jsme vyrážet.
Zkontrolovali jsme místní výletní loď..byla trochu větší naž ta naše, příští rok se tada Cecille(naše koordinátorka) bude muset snažit více. Poté co jsme se vymotali z přístavu, mimo jiné poměrně velký provoz, vypadá to že každý obyvatel Bergenu má auto a pak ještě motorový člun aby se mohl dostat na svou chatu. Celou cestu jsme se prodírali skrz mnoho a mnoho malinkých ostrůvků a poloostrovů. Ale nebyly to žádné pustiny, naopak bylo na nich tolik chatek a tak nádherně barevných až vypadali jako z nějáké pohádky. člověk mělo skoro chuť zajet blíže a sáhnout si na ně jestli nejsou z perníku. U každé chatky vlaje Norská vlajka, lidé jsou tu hrdí na svou zem, museli o ni tvrdě bojovat a republikou jsou krátce. Předtím celých 400 let úpěli pod švédskou nadvládou. Ale krajina kolem Bergenu ještě dle mého názoru není typická Norská, fjordy tu nejsou příliš hluboké a ostré, očekávám že na severu voda vykonala svou práci lépe. To nemění nic na tom že je přenádherná, jako malovaná a tak odlišná od té české.
Součástí lodního výletu byla i večeře...něco naprosto úžasného, plody moře jaké si jen člověk vymyslel. Rychle jsme se do toho pustili a za chvíli byly všichni plní. Čekali jsme jestli někdo bude krmit rybičky a vrátí tak moři to co jim místní ošlehaní rybáři den předtím uzmuli, naštěstí kapitán je v Bergenu pověstný svou mírnou jízdou a tím že se mu velké vlny sami radši vyhýbají. A tak jsme po 4 hodinách strávených na moři bezpečně zapluly zpět do přístavu.
Svůj dopravní prostředek jsem nechal před místním muzeem a po přistání ho na stejném místě baz problému naleznul. Před 5ti lety bych ho prý nemusel ani zamykat...taď už se časy mění. Úspěšný den se rozhodla malá skupinka z nás zakončit hrou s frisbie, za chvíli jsme totálně ovládly jedno z místních náměstí.
Žádné komentáře:
Okomentovat