sobota 23. června 2007

first afternoon;plavky missing

Úspěšně mám za sebou setkání všech členů podílejíchc se na kurzu, jediné co mě mrzí je že jsem si nevzal plavky. K přepravě na NHH jsem využil místní lokální dopravní společnost jenž vlastní 300 autobusů a dokonce i 8 trolejbusů.
Vzhledem k tomu že Bergen má skoro tolik obyvatel co Ostrava, nedokážu si představit čím se zde přepravují. Ale vím z čeho to platí...lístek stojí 23 NOKů.

Původně jsem chtěl jet na kole, dokonce se mi podařilo na pokoji nalézt i klíče od zámku na kolo, ale s hledání kola už js nebyl tak úspěšný. Před kolejemi stojí fronta asi 300 kol a já jsem s klíčem obcházel ty před naším vchodem a zkoušel. Musel jsem vypadat velmi směšně.

Po cestě jsem si udělal sightseeing po americku, bohužel nebyla otevřená střecha a já spíše musel hlídat kde mám vystoupit, než fotit(po cestě zpět jsem si to vynahradil). Norové jsou asi totálně šílení, mají tady cyklostezku a v rámci ní i tunel specíálně jen pro kola. Zítra si ho vyzkouším a vyfotím...mám pocit že už fakt neví coby. Podařilo se mi úspěšně vystoupit, přestože řidič mě navigoval pouze posunky. I s hledáním NHH jsem byl velmi úspěšný a tak jsem se mohl přidat ke všenárodní směsici jenž se začala scházet v menze. Bylo nás asi 30, ze tří kontinentů a asi 10ti státu. Nejsilněji byla zastoupená norská, německá a ruská komunita. Ovšem nachází se mezi námi i lidé z takových koutů světa jako Indie, Singapur, Litva, JAR. Už se těším až někoho z nich navštívím:) Nastalo seznamování všech se všema, bohužel si nepamatuji jména skoro od nikoho. Doufám že ostatní jsou na tom podobně a tak jim nebude vadit malý refresh. Nejvíce mě zaujal kluk z JAR, je běloch ale s příchutí zvláštního charisma, něco co mi bílí evropané v sobě nemáme. Nejzvláštnější ovšem jsou jeho oči, jako by v sobě skrývali celou širou buš. Zajímavý je rovněž kluk z Indie...konečně jsem měl možnost slyšet klasickou indickou angličtinu na vlastní uši, ne jen z BBC.

Party byla spojen s grilováním a popíjením piva, případně cideru-což byl i můj choose. Ale to už se k nám vinula libá vůně zvenku, kde zkušený kuchař připravoval různé druhy masa. Jelikož jsem si zkušeně počkal a nenacpal se hned ze začátku, mohl jsem ochutnat i místního lososa. A musím přiznat že bylo vidět zkušenost několika generací v lovení a pojídání lososa....byl úžasný. Když se všichni dosyta najedli, tak někteří zatoužili vykoupat se v moři a tak jsme se přemístily asi kilometr po příkrých skalách.

Sestupovali jsme strmě dolů a najednou jsem málem přepadl do moře. Rozložili jsme se na širokých kamenech a někteří již se nemohli dočkat a vrhali se po hlavě do vody.

Odvážlivců se vrhli chrabře do vln bylo více a musím přiznat že i mě to lákalo, bohužel mé plavky zůstali 1O KM daleko. Snad vyjde zítřejší plán ranního koupání, jehož se s radostí zůčastním. Pod pojmem ranní je myšleno 11 hodin. Naštěstí už jsem našel místní nejrychlejší dopravní prostředek...kolo a tak nejsem odkázán na místních 300 autobusů, trolejbus ke mě bohužel nejede.

Stále jsme zůstávali u moře v družné debatě a probírali všechna možná i nemožná témate, když jsem se podíval na hodinky. Deset, jak je to možné, vždyť je ještě světlo...až teď mi to došlo, jsem blízko polárního kruhu. Všichni se pomalu začali sbírat a přemisťovat se na koleje, či do downtown a tak jsem jel i já a vynahradil si focení.





















































Na zítra je připraven náročý program...návštěva města plus výlet lodí, no jsem zvědav...šance na déšť 20% tak by to mohlo vyjít.

PS: i delloite má v Bergenu kancelář:)
PPS: je půlnoc a venku je šero...něco neskutečného

from: Prg to: Brg

Při cestě do cizí země se člověk s cizí kulturou setká poprvé v letadle. Letiště to je jen velké globální smetiště. Usadil jsem se do letadla a rozhlédl kolem sebe. Bylo naplněno tak ze dvou třetin. Půlka lidí byly češi, či turisté z jiných zemí, ale zbytek...norové. Přímo nalevo přede mnou seděl pravý viking, jen ty rohy mu chyběli. Celý let jsem měl nutkání podívat se do jeho úložného prostoru jestli tam nemá pádlo. Také norské "krasavice" byly zastoupeny, bohužel žádná neměla předky za švédska. A tak poklidně plynul let, lowcost byl opravdu lowcost, kdo chtěl občerstvení musel si ho zaplatit. Asi půl hodinu před přistáním se na chvíli objevilo pod námi moře a pak už se nos letadla zakousnul do mraku hustých a krémových jak šlehačka. Jen doufám že to nebylo naposledy co jsem viděl slunce v norsku:).







Když jsme se prokousali vrstvou mraků tak mi pohled vyrazil dech. Takovou krajinu jsem v životě neviděl, plno kulatých kopečků porostlých stromy a mezi nimi probleskující obrovské balvany, šedé až černé. A ty hory se ostře zařezávají do moře, nebo je to naopak? Jak tady udělali letiště pomyslel jsem si, vždyť tu na to nikde není místo a ani rovina. Chvíli jsem měl strach že přistaneme do moře, nebo budeme muset seskočit padákem...naštěstí se na poslední chvíli vyloplu před námi, zařezané a ohraničené horami ze všech stran.




Cesta autobusem na koleje byla rychlá a já byl celou dobu s otevřenou pusou přilepený na skle. Takové baráky jsem viděl jen na fotkách, malébné, jako namalované, různým způsobem vsazené do skal, jak se tam asi dostávají?



Koleje byly nalezeny bez problému, jsou krásně útulné a poměrně prostorné. Vybavení je pouze dřevěné, co jíného taky čekat...o to krásnější.

PS:máslo je už podle názvu mazlavé, jen když ho vytáhneme z ledničky, tak je tuhé a drží tvar. Můj batoh to mohl poznat na vlastní kůži, nebo textil:)