Salg II

Já prostě vím kdy vyrazit do obchodu. V Bergenu je tradice že jeden den v lednu a jeden den v červenci mají všechny obchody otevřeno až do 12té, nebo jedné a vyhodí speciální slevy. Nikdo v celém Bergenu mi teda nebyl schopen říct proč a kdo určuje přesný den kdy to bude, zvláštní. Každopádně tento den byl zrovna včera a stálo to celkem za to...vezu si domů nové šortky od Bosse za příjemnou sumičku 350 NOKů...navíc ještě dostanu vrácené daně. Což je teda jen přibližně 10%, čekal jsem teda více.

Do you speak english

Tak to se v NOrsku opravdu neptáte, tady začnete prostě mluvit anglicky a všichni s Vámi automaticky komunikují v angličtině. Drtivá většina umí dobře anglicky a všichni alespoň na úrovni základního dorozumění. Důvodem toho že všichni umí relativně slušně anglicky je televize. Norové prý skoro nemají dabing, většina filmů je s titulky a v originále...vzhledem k tomu že většina tvorby je v angličtině...výsledek je vidět na ulici:) V norsku se prý dá i docela slušně žít a pracovat bez jakékoliv znalosti Norštiny.

Začínám litovat toho že máme tak dobrý dabing...no pořád lepší než Polská cesta:)

Jak jsem se nenaučil Norsky

Většinou když jsem v zahraničí, tak se naučím alespoň pár slovíček v tamním jazyce. Ovšem ne v tomto případě, tím že jsem byl celou dobu v mezinárodním prostředí a mezi studenty, tak jsem se nic z Norštiny nenaučil:(...aspoň jsem zbytečně nezatěžoval kapacitu mozku:)

Polem nepolem se svým malotraktorem

Když jsme cestovali okolo Stavangeru tak jsme si pronajali auto, což nebylo až tak drahé. Ovšem co nás velmi překvapilo je že skoro všechny cesty jsou v Norsku placené, včetně těch horských a naprostých okresek. Často se platí Post payment, což znamená že když skončí placený úsek, tak musíte zastavit u pumpy a zaplatit na ní. Někde mají budky-automaty před vjezdem na placený úsek, ovšem na takové jaké jsou třeba v Itálii, nebo Francii. Přijíždíte k zažátku placeného úseku a cesta se rozdvojí a vy buďto projedete skrz bránu, která vás fotí a snímá krabičku v autě...podobně jako mýtné pro kamiony u nás. Nebo musíte zajet do vedlejší kóje a nastrkat prachy do sutomatu. Pokud si toho nevšimnete, což je docela dobře možné, tak nevím co se potom děje...jeslti Vás někdo stíhá?

Každopádně zábava.

Norové a pivo

Normálně pivo skoro nepiji, ale tady je to jediný alkohol který se ještě dá jakžtakž finančně unést...pivo v obchodě stojí 20 NOKů, v hospodě 60 NOKů (navíc jen 0,4l). A jsou to pěkně hnusné místní splašky, ani na to vyplachování protéz by se nehodily, jménem Hansa. Když jsme byly v hospodě tak jsem si dal radši Guiness. Protože když jsem si spočítal že za pivo srovnatelné kvality u nás v hospodě zaplatím tak 15 korun, Holba:), a tady 200 tak jsem si radši dal guiness, který stál stejně ale u nás stojí 50 korun a více. Tak mě to tak nebolelo.

No každopádn už se těším domů až si dám nějáké dobré víno.

Je libo sýr

Ve škole jsme při obědě probírali Norské sýry a jedna spolužačka z Norska říkala že má ráda ten a ten sýr, ale že je strašně tučný...26%..u nás je 26% sýr odtučněný. Tak jsem se poté schválně rozhlížel v obchodě jak to tedy s těmi sýri je a opravdu, řekl bych že průměrná tučnost sýru je tak 18%. U nás je občas problém sehnat sýr pod 20%. A takové ty správné sýry z Francie a podobně tu vůbec nemají...neví o co přichází:)

Recyklace

Česká republika je prý recykluje nejvyšší procentu plastů z celé EU, ale Norsku teda konkurovat nemůže. Jelikož to je skandinávská země a ty jsou velmi zaměřené na ekologii tak v Norsku mají v obchodě zálohy na plastové láhve a plechovky. Na sklo nemají to se asi bere jako samozřejmost že se recykluje. Nejdrsnjší je záloha na plechovku, to si ani člověk neuvědomí že by ji měl vrátit a první plechovku co jsem tady měl, hned na úvodní párty jsem zmačkal...hned mi bylo vynadáno že je vratná a že teď s tím bodou mít problémy, protože jim to automat nevezme.

Chcete do klubu?...a je Vám 25

V pátek a v sobotu stojí před každým klubem v Norsku vyhazovač a ptá se na občanky, řidičáky, či platební karty. Kontrolují věk a teď pozor to že tam nepustí nikoho pod 18náct bych ještě pochopil, ale někde chtějí 21let a prý je několik hospod v Bergenu kde pouští až od 25 let věku. Tak na takový klub bych se jim teda pěkně vykašlal i kdyby mi těch 25 bylo. Jak tak postupně zjišťuju, v Norsku funguje normální "komunismus" a ještě omezují osobní svobodu, alkohol si člověk nemůže koupit kdy chce, zaplatí šílené daně a ještě ho ani nepustí do klubu.

No smoking

Když jsme byli v sobotu po večeři chvíli pařit v downtownu v jedné irské hospodě tak po příchodu jsem asi 3 hodiny jsem si připadal strašně divně. Věděl jsem že je něco jinak, že něco není normální a byl jsem z toho strašně nervózní. Pak jsem na to přišel...v Norsku se nesmí v hospodách kouřit. Bylo to strašně příjemné člověk vůbec nesmrděl, krásně se mohl nadechnout z plna plic, prostě paráda. I když dusná atmosféra tam byla taky...z toho jak se tančilo a všichni se strašně potili, bylo to ve sklepě.

ID card?co takhle platební karta

Norkso je asi jedna z mála zemí, která stále ještě nemá ID(idetifikační dokument občana) karty v tom smyslu jak ji máme zafixovanou my. Oni vlastně nemají žadnou:) Ale za to mají platební kartu a na její zadní straně mají fotku, jméno a další údaje a tím prokazují svou tožnost. A za druhé to slouží jako ochrana proti krádeži karty...ikdyž to asi bylo smyslem při zavedení:) No a vzhledem k tomu že tady má platební kartu každý už od 12ti let, tak v konečném důsledku jsou snaněji identofikovatelní dříve než my...i tady Velký bratr funguje.

Preikestolen

Hora Priekestolen, nebo spíše místo na hoře, je skála jenž je rovnoběžná se zemí a ční do dálky nad jezero.

Náš den nezačal vůbec dobře, hned po ránu nám pršelo...stn jsme sundávali mokrý. a Přesně v tom duchu to pokračovalo dále. Rozhodli jsme se ovšem ničeho si nevšímat a vyjít na vrchol. Vše se nám řádně povedlo a tak jsme se také mohli pokochat pohledem z této skály. Přikládám fotku Jammese jak se rozhlíží.

Po cestě nazpátek už jsme potkávali zástupy lidí, je to velmi vyhledávané místo a myslím si že za slunečných dní to bude jak na náměstí. Vrátili jsme se dolů na parkoviště totálně mokří...já měl suché boty...nové...díky. Dali jsme si v hospodě palačinku a čaj a vyrazili zpět do Stavangeru něco málo po 1né hodině. Museli jsme ovšem jet trajekt, to byla jediná možnost. No a za tuto vzdálenost asi 1,5 Km jsme zaplatili 94 NOKů.

Cesta ypět už proběhla bez problémů a z letadla si dokonce mohli částečně prohlédnout Bergen a okolí pod námi. Je to naprosto úžasné, jak je ta krajna totálně rozthaná na kousíčky, žádné souvislé pobřeží nic.

Kjeragbolten

Pondělní ráno nás probudilo o trochu lepším počasím než skončila neděle, nebylo sice slunce, ale alespoň nepršelo. Rychle jsme se nasnídali a už v 8 hodin byli na parkovišti a chystali se vyrážet a naši dnešní tůru. Čekalo nás 10 poměrně náročných kilometrů. Vystoupali jsme autem po 27 serpentýnách a vydali se vstříc Kjeragbolten což je obrovský balvan zapříčený v proláklině a nějž si někteří odvážlivci stoupají. Pod Vámi je poté asi 1000 metrů propast k moři.

Cesta byla přes tři kopce a místy se muselo přidržovat řetězů, nebylo to jak vycházka na Lysou horu a určitě to nebylo pro malou slečnu s plyšovým králíkem jenž jsme potkali po cestě na zpátek.
Když jsme se dostali těsně pod druhý vrchol, tak se pod námi otevřel nádherný pohled na konec fjordu pod námi. Tak jsme se na chvíli zastavili a kochali se, kdybychom tak věděli že už nic lepšího ten den neuvidíme, tak už bychom se možná ani nikam dál nevydávali:).


Mezi jednotlivými vrcholy vždy bylo malebné udolí a tam v zemi nikoho na šíleně prodkých srázech se pásli ovce. Nedokážu si představit to jak je před zimou shánějí dohromady...já bych teda nechtěl být ten kdo je hledá. Padli návrhy na dnešní večeři, dokonce už se i začal vymýšlet recept, ale nakonec jsme nebohé ovečky opustili a vydali se dále.




Čím více jsme se blížili k cíli, tím bylo počasí horší a horší. V jednom místě jsme dokonce šli kus po sněhu...asi 50 metrů. Foukal vítr a padla šílená mlha. Nakonec jsme se zdárně dostali k rozcestníku, od něhož už byla očekávaná skála jen co by kamenem dohodil. Vydali jsme se dle šipek, ty nás navedly do úzké průrvy, hlubohé asi 4 metry a z části pokryté sněhem. Byly jsme již blízko, cítili jsme to, ale jelikož byla mlha a my měli strach že bychom mohli na balvan narazit a vylézt na něj bez našeho vědomí, rozhodli jsme se nakonec nic neriskovat a vrátit se zpět.

Jelikož jsme naši túru začali brzy ráno, byly jsme úplně první. Ovšem po cestě zpět jsme již potkávali další lidi co vyráželi za vysněným cílem. Druzí co šli po nás ho již objevili, jak jsme se později v hospodě dozvěděli. Také jsme potkávali hodně lidí s malými padáky, druhá ze tří skal je proslavená tím že se s ní provozuje free falling. Lidi skočí ze skály, padají(v tomto případě 10-12 sekund) volným pádem a pak se na padáku dostanou zpět...extrémně nebezpečná zaležitost.

A tak jsme se vyhřívali v hospodě a čekali až bude čas na to přesunout se po 27i serpentýnách zpět do vesničky a trajektem odjet dále pod horu Preikestolen.



Trajekt byl maličký, jen pro 6 aut ale strašně rychlý. Po 40 minutách jsme předjeli velký trajekt jenž měl před námi 30 minut náskok. Úspěšně jsme tedy dojeli pod horu Preikestolen a ubytovali se v kempu. Jelikož bylo ještě poměrně brzy a navíc v Norsku se teď stmívá tak o půlnoci tak jsme si dali večeři pěkně u řeky jenž přímo protékala kempem. A brzo jsme zalehli, jelikož nás čekal asi pěti kilometrová túra a poté ještě trajekt a cesta zpět do Stavangeru abychom stihli let.
u

Afričani jsou všude; Stavanger - Lysenboten

Ve Stavangeru před letištěm jsme po našem velmi "dlouhém" letu byli okolo 10:30. Zavolali jsme do firmy u které jsme měli objednané auto a čekali. Po asi 15 minutách se objevilo naše WV polo, tak 10 let staré, a v něm značně přičmoudlý chlap...na první pohled se mi zdálo že cikán. Vyzvedl nás, auto bylo v pořádku a my jeli k němu do kanceláře vyřešit všechny náležitosti. Tam jsme zjistili že to není žádný cikán, ale Keňan-takže z Jammesem byli hned kamárádi a navíc jak později zjistili znal Jammesova strýce. Ten byl totiž prý poměrně známý automobilový závodník v Africe...svět je prostě ďůra.


Z letiště jsme tedy v autě zamířili do Stavangeru. Jelikož byla Neděle před obědem město bylo totálně mrtvé, jak Ostrava po páté hodině. Prošli jsme se v centru..začalo nám pro jistotu pršet, nakoupili si něco málo k jídlu a snědli pěkně v parku, akorát nám to vyšlo na tu chvíli kdy nepršelo. Jediné co bylo v neděli otevření tak bylo muzeum Ropy...Stavanger je město významně spojeno z těžbou ropy. Naše rozhodnutí bylo ho navštívit, když už jsme tady. A stálo to tedy za to, strašně moc věcí tam bylo interaktivních a fakt jsme si to užili...ani nám potom tak moc nevadilo že jsme dostali pokutu za parkování. Prý byl někde na druhém konci schovaný automat a platilo se i v neděli odpoledne jak nám potom sdělil prodavač v muzeu, paráda.

Jelikož déšť pokračoval i v 5 hodin, tak jsme se rozhodli že už nemáme ve Stavngeru co pohledávat...centrum jsme poršli dvakrát tam a zpátky a muzeum aspoň třikrát. Vydali jsme se autem do nedělního cílového městečka Lyseboten.
V Lysebotenu na nás čekala pondělní tůra, ale nejprve jsme se tam museli dostat a najít ubytování, spíše místo na náš stan. Po přibližně dvou a půl hodinách bezproblémové jízdy jsme se objevily ve vesničce sestávající z 20 baráků a asi tak 10ti stálých obyvatel. Ještě po cestě jsme měli možnost spatřit v některých místech sníh a velmi, velmi hustou mlhu. Jak Jammes uviděl sníh tak nás donutil zastavit se slovy: you know crazy African guy and snow. No a potéto nutné zastávce jsme si to už začali šinout dolů po 27 serpentýnách, přičemž každá se otočila o 180 stupňů. Ale auto bylo v pohodě a my si to užívali, ikdyž nebylo kvůli mlze nic vidět dole pod námi.

Při hledání noclehu jsme byli velmi úspěšní, jelikož jsme se uvelebili v uzavíratelné čekárně na trajekt a nemuseli stavět stan, nemuseli moknout venku a měli i toaletu. Jediná navýhoda byla že tam asi do půlnoci pořád chodili lidi dívat se na to v kolik jede trajekt. Naštěstí nelezli dovnitř ale zůstávali venku. A tak jsme se mohli bez problému vyspat na naši pondělní tůru.

Ještě před spánkem jsme se šli projít a podívat se blíže na tento pěkný vodopád jenž byl na hoře přímo za naší čekárnou. Těch vodopádu v okolí bylo plno a hned vedle vesničk a nad ní byl celý systém vodní elektrárny jak jsme později zjistili.


Takže v rámci našeho výletu jsme měli možnost se dále vzdělávat v Norském modelu, také jsme se vzdělali v tom že nám po šesté hodině neprodají pivo v obchodě. Ne že by v Lysenboten nějáky byl, ale zkoušeli jsme to po cestě...ve Stavangeru jsme na to uplně zapoměli.

let Flight DY103

V neděli v 8 hodin jsme se já, Katka a James objevili na letišti v Bergenu. Náš let do Stavangeru měl odlet v 9:30. Vše proběhlo bez problému, odbavili jsme se čekali. Všichni jsme očekávali nějáké malé vrtulové letadlo, jako létá mezi Prahou a Ostravou. K našemu překvapení přistivli boing 737 normální velikosti jaký létá po celé evropě.

Délka letu byla dle internetu 50 minut, z toho jsme 30 minut strávili pojížděním po letišti a přípravou na let. Opravdu směšné, kapitán neměl ani čas se nám představit v angličtině. Celý let sestává z nabrání výšky, vypnutí světel připoutejte se na 8 minut a poté klesání a přistání.

Škoda jen že bylo plno mraků a tak jsme nic neviděli.

Párty

Jelikož sobota byl poslední oficiální den naší letní školy, tak jsme byli pozvání do jedné z nejluxusnějších restaurací v Bergenu. Restaurace se nachází na vyhlídkovém místě nad BErgenem a musí se tam jet lanovkou, nebo jít asi 40 minut pěšky. Za zubačku se platí return ticket 90 NOKů, ani návštěvnící restaurace nemají slevu.

Večeře sestávala ze tří chodů a z volné konzumace bílého a červeného vína...bylo sice z Jižní afriky, ale nic moc...asi proto byla volná konzumace:). Jako předkrm jsme měli velmi zvláštní šunku, nevím jak se jmenovala, a zeleninou ozdobený talíř. Hlavní chod byl samozřejmě losos a moučník byl naprosot úžasný čokoládový s jahodami.

Mezi chody byli velké rozestupy a ty jsme využili k poděkování lidem z mezinárodní kanceláře školy co se o nás starali a k nevýzané konverzaci. Z profesorů z NHH byl jen jeden, ostatní prý zamířili na dovolenou. Celkem nás učilo asi 8 lidí z NHH a dalších 10 od jinud...ze škol, či odborníků z praxe.

P asi 5ti příjemně strávených hodinách v restauraci nás začali vyhazovat a my se tedy přemístili lanovkou dolů do města a do Irské hospody. Ta měla 2 patra včetně parketu a tedy poskytovala dostatek prostoru pro nás. Zde jistě někteří vydrželi až do brzkých ranních hodin, ale já jsem už odcházel před 2hou, jelikož nás čekal výlet do stavangeru.

Závěrečná zkouška

Naše zkouška vypadal přesně dle klasického modelu na NHH. Byli jsme v obrovském sále, hlídalo nás 5 důchodců, žádní profesoři nejsou přítomní a hlídači s námi chodili i na záchod. Zkouška se píše na speciální papír, který vytvoří 3 kopie...dvě pro opravující a jednu pro nás. Co mě teda naštvalo bylo že se na tyto papíry nedá psát plnícím perem.

Norsko a vývoj cen

Strašně zvláštně se v Norsku chovají ceny v obchodech. Jeden den příjdete a to co stálo včera 12 NOKů je najednou za povlovinu...bez nějáké cedule o slevě. Za tři dny už zase to stejné zboží stojí stejně jako na začátku. Ceny se v obchodě poměrně hodně mění o korunu nahoru dolů...nechápu to. Nejšílenější to je u cen benzínu. Ten se mění v průběhu celého mého pobytu pořád. Jednou stojí 10.45 za tři dny klesne na 9.40 pak stojí skoro 11...vše v NOKcích samozřejmě (1 NOK = 3,80 Czk ). Ceny zde uváděné jsou za diesel. Když jsem se na ten benzín ptal místních tak mi řekli že z nějákého pro ně taky neznámého důvodu jsou ceny benzínu nejvyšší v pondělí a nejnižší ve čtvrtek. A že i toto se mění že před rokem to bylo opačně, nejnižší ceny v pondělí a nejvyšší ve čtvrtek. Cena benzínu a nafty je tu tak vysoká kvůli daním...země s největšími zásobami ropy v evropě a má takové ceny...se divím že se ji ještě všichni neodstěhovali:)

Zkouška

Bežným modelem zkoušek na NHH je stejný jako čeká nás zítra. Všichni účastníci kurzu se sejdou v jedné místnosti, dostanou zadané téma, případně témata a píší několik hodin esej. Téma jsou vždy poměrně široká. Skupiny pro které se předmět vyučuje jsou o hodně menší než u nás, do 100 maximálně a to už povaýují za něco šíleného. Na hlídání při zkouškách jsou najímání důchodci, poměrně velký počet, a ti chodí se studenty i na záchod na kafe...kam chtějí, vše je v průběhu dovoleno. Mnoho zkoušek je tady open books-z učebnic. Ale tento model není běžný pro celé Norsko, ale spíše jen pro tuto konrétní univerzitu NHH.

Držte mi palce.

salg

Včera byl v Norsku nějáký slevový den...byl jsem na nákup v obchodě a měli tam jahody za 12 NOKů za půl kila a omáčku na nudle za 10 NOKů...jeden NOK je asi 3,8 Kč. Tak jsem si mohl na večeři a snídani užít zase po dlouhé době jahody. V obchodě s oblečením jsem tady ještě nebyl...schovávám si to do Ušlu až uvidím jestli mi vůbec zůstali nějáké peníze. Ale rozjeli tady v hadrových obchodech slevy tak si možná i něco koupím jestli se mi něco bude líbit.