Z letiště jsme tedy v autě zamířili do Stavangeru. Jelikož byla Neděle před obědem město bylo totálně mrtvé, jak Ostrava po páté hodině. Prošli jsme se v centru..začalo nám pro jistotu pršet, nakoupili si něco málo k jídlu a snědli pěkně v parku, akorát nám to vyšlo na tu chvíli kdy nepršelo. Jediné co bylo v neděli otevření tak bylo muzeum Ropy...Stavanger je město významně spojeno z těžbou ropy. Naše rozhodnutí bylo ho navštívit, když už jsme tady.
A stálo to tedy za to, strašně moc věcí tam bylo interaktivních a fakt jsme si to užili...ani nám potom tak moc nevadilo že jsme dostali pokutu za parkování. Prý byl někde na druhém konci schovaný automat a platilo se i v neděli odpoledne jak nám potom sdělil prodavač v muzeu, paráda.Jelikož déšť pokračoval i v 5 hodin, tak jsme se rozhodli že už nemáme ve Stavngeru co pohledávat...centrum jsme poršli dvakrát tam a zpátky a muzeum aspoň třikrát. Vydali jsme se autem do nedělního cílového městečka Lyseboten.
V Lysebotenu na nás čekala pondělní tůra, ale nejprve jsme se tam museli dostat a najít ubytování, spíše místo na náš stan. Po přibližně dvou a půl hodinách bezproblémové jízdy jsme se objevily ve vesničce sestávající z 20 baráků a asi tak 10ti stálých obyvatel.
Ještě po cestě jsme měli možnost spatřit v některých místech sníh a velmi, velmi hustou mlhu. Jak Jammes uviděl sníh tak nás donutil zastavit se slovy: you know crazy African guy and snow. No a potéto nutné zastávce jsme si to už začali šinout dolů po 27 serpentýnách, přičemž každá se otočila o 180 stupňů. Ale auto bylo v pohodě a my si to užívali, ikdyž nebylo kvůli mlze nic vidět dole pod námi.Při hledání noclehu jsme byli velmi úspěšní, jelikož jsme se uvelebili v uzavíratelné čekárně na trajekt a nemuseli stavět stan, nemuseli moknout venku a měli i toaletu. Jediná navýhoda byla že tam asi do půlnoci pořád chodili lidi dívat se na to v kolik jede trajekt. Naštěstí nelezli dovnitř ale zůstávali venku. A tak jsme se mohli bez problému vyspat na naši pondělní tůru.
Ještě před spánkem jsme se šli projít a podívat se blíže na tento pěkný vodopád jenž byl na hoře přímo za naší čekárnou. Těch vodopádu v okolí bylo plno a hned vedle vesničk a nad ní byl celý systém vodní elektrárny jak jsme později zjistili.
Takže v rámci našeho výletu jsme měli možnost se dále vzdělávat v Norském modelu, také jsme se vzdělali v tom že nám po šesté hodině neprodají pivo v obchodě. Ne že by v Lysenboten nějáky byl, ale zkoušeli jsme to po cestě...ve Stavangeru jsme na to uplně zapoměli.
Žádné komentáře:
Okomentovat