Výlet

Z pátku na sobotu jsem přespával na kolejích kde bydlí všichni kolegové z kursu přímo nad budouvou NHH, v plánu byl výlet do okolí. Byli jsme domluveni že vyrazíme někdy mezi devátou a desátou, jelikož se mému pokoji povedlo úspešně zaspat tal odchod byl operativně posunut na půl jedenáctou. Já jsem ještě večer říkal že máme nastavit budík:) aspoň jsem se konečně po týdnu zase vyspal. Vyrázili jsme s Hattlebergu, asi 4 kilometry od centra a mířili k vysílači, jenž je nad Bergenem. Samozřejmě jsme nešli po cestě, ale turistickou stezkou. Podle mapy asi 12 kilometrů. Internacionální skupina byla ve složení 2 němky, 1 němec, 1 ruska, 1 maďar, 1 češka a já.

Na naši cestu nám svítilo sluníčko, ale zase nebylo příliš teplo a tak jsme s chutí vyrazily. První hodina byla ve znamení stoupání do kopce a míjení nadherných malých jezírek. U jednoho jsme zastavili a dva odvážlivci se dokonce koupali.



Jezírko bylo asi opravdu velmi čísté, protože za chvilku si to už k nám po hladině plavala kačenka. Přišla si zkotrolavat co se to tam děje a kdo ji to otravuje z jejího poklidného slunečného dne. Asi byla na návštěvy zvyklá protože jsme ji pranic nevadili a klidně si kolem nás plavala a nechala se vyfotografovat. Chvílemi to vypadalo jako by neplavala na vodě, ale promenádovala se na přehlídkovém molu fashion weeku v Paříži.


Po chvíli jsme ji poustili a vydali se dále na naší cestě, to jsme ještě netušili že za chvíli na naší cestě potkáme ovce. Ovce se zde volně pohybovali po horách a míslím si že měli pro sebe i dvakrát více prosotru než dle vyhlášek Evropské unie.
A taky byli na okukování zvyklé, někteří se dokonce rozhodli ovce hladit...což přijali s klidem a dál si žvýkali trávu a mysleli si o nás své.
My se stále více a více přibližovali k našemu cíli, mírně se nám ochladilo a na hřebeni po kterém jsme kráčeli foukal i poměrně ostrý vítr. Nikdo z nás nevěděl jaké je správné anglické slovo pro horský hřeben, tak jsme mu říkali mountain flat...teď už si budu navždy pomatovat že to je ridge, což jsme poté zjisitili od Jamese-rodilý mluvčí z JAR. Ale to že jsme nevěděli jak se to řekne nám vůbec nevadilo, hlavně že jsme si rozuměli a dobře se bavily celou cestu. Po přibližně 7 hodinách jsme konečně dorazili do cíle a mohli se pokochat pohledem na celý Bergen pod námi, byl jako na dlani. Bylo to naprosto okouzlující, nádjerně zelená tráva kolem nás, hory, a dole pod námí plno ostrůvků a do daleka se táhnoucí oceán. Jelikož se blížila šestá hodina, tak jsme se rozhodli sjed dolů lanovkou a vydat se zpět na koleje. Někde mezi 8mou a 9tou byl stanoven začátek narozeninové party.